Úvodník, logicky měl být dole na začátku, ale nepředpokládal jsem, že jej budu muset někdy psát ...     O čem vlastně jsou tyto internetové stránky, nebo spíš proč jsou ? Jejich původní forma byla jiná, byl to deník ( logbook ) kam jsem popisoval různá měření a pouštěl jsem se do různých teoretických úvah. Hlavním účelem bylo donutit se dokumentovat činnost, použiji to "ošklivé" bastlení. (Osobně toto slovo nevnímám tak negativně myslím, že byly přejaty horší německá a anglická slova). Bastlíře vnímám jako člověka, který sice staví zařízení podle plánku či schématu ale je schopen pochopit princip, rámcově rozumí, jakou úlohu mají jednotlivé součástky. To je jedním z důvodů, proč nelze jednotlivá mnou zveřejněná schémata považovat za spolehlivý návod ke stavbě. Nehledě na to, že bez alespoň základního porozumnění jak taková elektronka funguje, může být stavba a provoz elektronkového zesilovače nebezpečná. Nepočítám-li speciální elektronky vyvinuté do autorádií, tak většina ostatních potřebuje ke své funkci napětí řádu stovek voltů, které docela bolí. Na druhou stranu při rozvážném a opatrném postupu není začátek s lampami až tak obtížný. Schémat snadno reprodukovatelných elektronkových zesilovačů je na internetu víc než dost, zde uvedenými jsem k nim nechtěl přispět.     Zdůrazňuji, že mnou zastávaný princip ve stavbě jednotlivých částí audiořetězce je zcela odlišný od obecně uznávané a často z komerčních důvodů prosazované filozofie "HIGH ENDu".  Stejně tak nemá smysl srovnávat mnou zveřejněné schémata zesilovačů s komerčními zapojeními.

	V návrhu zapojení nové verze dvojčinného zesilovače, jsem se snažil využít dobrých vlastností zesilovače Lampíno 4 a nově "objeveného" příznivého chování dvojčinného zapojení. Tak vzniklo zapojení DPP84. Protože však použití transformátoru v předzesilovači poněkud komplikuje praktickou realizaci zapojení, testoval jsem i další způsoby buzení koncových elektronek. I velmi často užívaná a osvědčená zapojení mají za následek zhoršení zvuku celého zesilovače. Nakonec jsem se vrátil k transformátoru, který z hlediska impedance a fázových poměrů představuje naprosto symetrické řešení. Jistým ústupkem je použití kondenzátorem přemostěného katodového odporu v budícím stupni, ale jedině tak bylo možné nastavit ideální pracovní bod vstupní elektronky. I když jsem nedosáhl velkého výkonu zesilovače, je zvuk ve spojení s citlivou reprobednou nádherný a velmi příjemný - proti všem předpokladům překonává zvuk jednočinného zapojení s triodou 300B. Zapojení má ještě rezervy především v provedení budícího transformátoru. 5.1.2003
	Váhal jsem se zapojením elektronkového dvojčinného zesilovače. Nelákal mne vyšší výkon a žil jsem v přesvědčení, že z hlediska kvality zvuku je lepší jednočinné zapojení. V tomto duchu jsou i názory na internetu. Před časem, když jsem hledal články o reprobednách, narazil jsem na www stránky Lynn Olsona ( autor reprobeden "Ariel" ). Přečetl jsem zajímavý popis "Push Pull" zapojení zesilovače. Navrhnul jsem toto velice jednoduché zapojení. Vstupní zesilovač zároveň slouží i jako budič koncových elektronek symetrickým signálem. Oživení bylo jednoduché a bezproblémové. Vzhledem k symetrické povaze zesilovače je velmi příjemná malá citlivost na kvalitu napájecího zdroje, projevující se nepatrnou úrovní brumu na výstupu. 2.11.2002
	První elektronkový zesilovač, který jsem udělal, byl osazen právě touto nenápadnou EL84. Jednoduché zapojení bylo velmi vhodné k dalším ověřovacím pokusům s nastavením pracovního bodu, zpětné vazby, vlivu výstupního transformátoru na zvuk. Po značném množství experimentů nakonec vzniklo zapojení, které jsem pojmenoval Lampíno 4, na památku toho zesilovače, kterým to v mém případě začalo. Často užívané přímé paralelní spojení elektronek nepřináší z mého pohledu velké výhody. Naproti tomu paralelní zapojení přes primární vinutí transformátoru umožňuje zvyšovat výkon při zachování nízké hodnoty THD, patrné jsou i další výhody. Značnou překážkou v praktickém použití většího množství takto zapojených elektronek, je zhotovení výstupního transformátoru. Odměnou je nádherný zvuk zesilovače, je ovšem nutno počítat s tím, že při zapojení EL84 jako pentody, má zesilovač úbytek na nízkých kmitočtech ( asi od 100 Hz níže ). Ve spojení s širokopásmovým reproduktorem to může být naopak výhodné, když ušetříme reproduktor značných vychýlení membrány. Ideální řešení se nabízí v použití přídavného zesilovače se subwooferem. 14.4.2002
	Přímožhavená trioda typu 300B je téměř kultovní součástka. Existuje řada vylepšení a modifikací původní elektronky Western Electric WE300B. Po různých úpravách jsem nakonec došel k tomuto zapojení. Vyzkoušel jsem dva typy koncových triod, slovenskou JJ300B, která je svým provedením velmi podobná WE300B. Druhou elektronkou byla u nás vyráběná VV302B, která je příkladem moderní výkonnější varianty triody typu 300B. Na místě vstupní elektronky se vystřídaly triody 6SN7, ECC99, E88CC a 6N1P. Poslední jmenovaná se společně s JJ300B osvědčila nejlépe. Zvuk zesilovače, nemaje možnost srovnání, jsem dlouho považoval za vynikající až jedinečný. 8.6.2001
	Byl jsem moc zvědavý jak "hraje" jeden z posledních vývojových typů elektronky - Nuvistor. I přes velké očekávání mne zvuk zesilovače s Nuvistorem nepřekvapil. Klasická skleněná elektronka, která má podobné elektrické vlastnosti např. E88CC, nehraje hůř než Nuvistor. V běžné konstrukci "domácího" elektronkového zesilovače se výhody Nuvistoru neuplatní. Anodové napětí 350 V pro DHT VV302B vyhovující pro JJ300B nestačí. Ideální Ua z hlediska minimálního THD pro VV302B je 425 az 450 V, abych nepřekročil max. dovolené hodnoty použil jsem CB - s horším zvukem zesilovače, ale bezpečnější pro lampu. 10.12.2001
	Svazková tetroda typu 6L6 mne při pohledu do katalogu zaujala svými charakteristikami. Společně s ní jsem koupil také ECC99, kterou jsem chtěl porovnat s 6SN7. Při zapojení jako pentoda nemá 6L6GC takový úbytek na basech jako EL84, která má naproti tomu větší zesílení. 22.10.2001
	Již jedno z prvních zapojeních elektronkového zesilovače s EL84 odsoudilo tranzistorového ZENa do role těžítka CD přehrávače. Toto velmi jednoduché zapojení s jedinou elektronkou umožňuje vyzkoušet vliv různých změn ve schématu na zvuk. Postupně jsem si mohl odpovědět na otázky jak se projeví nastavení pracovního bodu elektronky, paralelní zapojení elektronek, změna impedance zátěže, nebo jaké vlastnosti má pentoda zapojená jako trioda. Dále jsem si ověřil vliv záporné zpětné vazby. Nejlepší vlastnosti z hlediska zvuku má FB, šetrně k elektronce se chová CB. Naprosto nekompromisním se mně jeví lithiová baterie, bohužel není jednoduše realizovatelné zapojení, které by umožnilo přesné nastavení pracovního bodu a permanentně nevybíjelo baterii. 10.4.2001
	Tímto primitivním zesilovačem v třídě A jsem se po dlouhé době vrátil k jejich stavbě. Poslední, nezdařenou konstrukcí podle časopisu AR jsem ukončil snahy postavit si kvalitní zesilovač. Koupil jsem reciever ONKYO a několik let spokojeně poslouchal. Postupně jsem se propracovával k "akustickým" hudebním žánrům, kde přenášená kmitočtová šířka a hodnota THD není jediným a postačujícím kritériem kvality akustického řetězce. Pocítil jsem nový "rozměr" reprodukované hudby. Na stránkách Nelsona Passe ( DIY ) jsem vedle zajímavých názorů našel zapojení zesilovačů v třídě A. Abych opět nemrhal časem, postavil jsem jednoduchého ZENa - nelitoval jsem. Vedle cenných zkušeností jsem znovu nabyl chuť stavět. Prostudoval jsem i další články týkajících se dalších konstrukcí N.Passe. Uvědomil jsem si význam činitele tlumení a impedanční charakteristiky reprosoustavy a jak se projeví ve zvuku. 1.12.2000