Mini Select 5.7.2005
Select II 15.5.2005
Zip 10.5.2005
Krtek 19.8.2003
PIPER 24.5.2003





 Mini Select
Přechod od Zipa k Select II byl docela prudký, rozdíl mezi modely je velký. Po zvážení reálných možností je Mini Select pro trénink kruhového hodu vhodnější. Dodaný návod je stručný, vyplatí se dobře pročíst článek v RCR 8/2002, který velmi dobře popisuje úskalí stavby. Abych se vyhnul problémům s těžištěm, nedodržel jsem návod k sestavení trupu. Uhlíkovou trubku jsem zkrátit a přilepil k laminátové gondole až úplně na závěr po kompletním osazením házedla. Délka uhlíkové trubky trupu tak vyšla o 12 cm delší než je v dodaném návodu ke stavbě. I když je zcela dostačující a z hlediska váhy modelu výhodnější použití jednoho serva na ovládání křidélek, nainstaloval jsem dvě HS-55 do trupu vedle sebe. Servo pro výškovku je v trupu usazeno napříč. Zvýšení hmotnosti házedla o to jedno uvedené servo je bohatě vyváženo možností použití křidélek jako klapek, nemluvě o jednodušší montáži a hlavně nastavení táhel. Podobně jako Select II je Mini Select v mém podání těžký, protože zatím si na házedlech cením odolnost a výdrž než "soutěžní" klouzavost.

Jak už jsem se zmínil, jsem samouk, co se týká kruhového hodu. S dosaženými výkony nejsem spokojen. Při prohlídce videí zachycujících start jsou patrné chyby, kterých se dopouštím. Asi nejhorší je pozdní vypuštění modelu z ruky, kdy dojde k naklopení modelu, který jde potom nahoru v zatáčce, kdy nedosáhne velké výšky. Docela se osvědčila změna držení modelu za křídlo. Původně jsem zalepil dodaný kolík a model držel mezi ukazováčkem a prostředníčkem dlaní směrem dopředu. Při hodu jsem měl tendeci házet model vzhůru pod velkým úhlem. Kolík jsem odstranil a model držím mezi palcem a ukazováčkem dlaní dozadu. Místo, kde model držím za konec křídla, musím mazat roztokem kalafuny v lihu. Těžší model asi tímto stylem nelze házet, tam je ten kolík nutný.

Jinak létá Mini Select velice dobře. Moc mne potěšilo, že při přetažení nejeví snahu padat po křídle, naprosto dokonale za rozumné řiditelnosti se propadá. Chodím s ním i na svah - taky v pohodě, díky klapkám má dobrý rozsah rychlosti. Pokud zkouším trošku akrobacie, je nutné vypnout diferenciaci a zvětšit výchylky křidélek. Je i docela odolný, trpí pouze náběžná hrana, hvězdy snáší díky vystužení ocasních ploch dobře, výškovku jsem ulomil pouze jednou ... . Jako Select II výkoný není, pokud dosahuji 1,5 až 2 minuty, tak ve stejném počasí je to se Selectem II minimálně dvojnásobek, ale chodím raději s ním, protože se mi lépe hází ...

Léto je za námi, ale přišel velmi příznivý začátek podzimu, kdy po chladné noci prohřeje slunce krajinu tak, že zalétat si v termice lze velmi dobře. Pokud mohu srovnat Select II a Mini Select, - výkonnost již nepovažovažuji za rozhodující. Velký Select II je sice velmi výkonný - vhodný pro soutěže, ale pro běžné pohodové létání to moc není. Lze startovat pouze na velmi dobře upravené ploše za příznivých podmínek proti větru. Musím se plně soustředit na každý pokus, ale i tak je každý hod lehce rizikový - pro mne rozhodně. Mini Select je model prakticky pro každou příležitost, kdy poslušně "čeká" v kufru auta na svojí "chvíli". Není třeba čekat na příznivý vítr a hledat vhodnou startovní plochu. Zalétal jsem si na různých místech, občas sice musím pro model na strom, ale vždy to stálo za to. (23.10.2005)
5.7.2005



 Select II
Když se mne zmocnil pocit, že by to chtělo něco výkonějšího než je Zip, prohledal jsem internetové stránky. Narazil jsem na drahá házedla svou cenou určená pro soutěžní létání. Náhodou se mně dostal do ruky modelářský časopis s recenzí házedla Mini Select. Neváhal jsem a kontaktoval pana Svobodu. Dostal jsem nabídku různých stavebnic modelů za přijatelné ceny. I když mne baví stavět modely sám, patrně se nikdy nedopracuji k technologii a kvalitě LS Model. S koupí jsem neváhal a s přesvědčením, že nebudu troškař, jsem si vybral házedlo splňující kritéria F3K Select II s rozpětím křídla 1500 mm. V té době jsem si neuvědomil, že to budu mít docela těžké při hodu s otočkou takto velkým modelem na neposekané louce. Nic s tím nenadělám, prostě Selectu II jsem jaksi nedorost ... .

Stavbu, lépe řečeno dokončení modelu jsem si moc užíval. Přispělo k tomu také rozhodnutí, že model nalakuji. Dle instrukcí jsem opatrně hustým bezbarvým lakem a potom barevným nitrolakem nabarvil jak křídla, tak i ocasní plochy. S odstupem času musím kontatovat, že barvit bylo zbytečným zvýšením hmotnosti modelu, protože k lepší orientaci polohy modelu při pohledu proti slunci to stejně nepomohlo. Měl jsem obavy z proříznutí křídla v místě pantů křidélek, ale při troše opatrnosti se postup zdařil. Na straně kde je silonová páska pod dýhou, je již rýha provedena a na druhé staně po odříznutí dýhy není nutné příliš tlačit při odřezávání polystyrenu. Šířka vyříznuté rýhy určuje maximální výchylky křidélka ( klapky ), zbytečně jsem udělal rýhu širokou. Dle plánu měla být 2 mm u okraje a 3,5 u kořene křídla, ale mně se povedlo ji udělat asi o jeden milimetr širší. Pokud nejsou vyžadovány velké výchylky směrem nahoru postačí mezera široká od 1,5 do 3 mm. Docela mne potrápila zdánlivá maličkost jako bylo přilepení špatně přístupné plastové matky šroubu křídla. Nakonec jsem proříznul do konce zbytku měděné trubky drážku, do které jsem matku zatlačil a bez problém ji přidržel v trupu proti šroubu. Při stavbě ocasních ploch je dobré dbát na hmotnost použitých dílů, protože jinak je nutné model hodně dovážit vpředu. Musel jsem nakonec použít težké NiCD články a závaží. Celková hmotnost házedla připraveného k letu vyšla 440 g.

Po provedení záletu modelu je nutná výměna serv v křídle. Původně jsem chtěl pro řízení křidélek použít HS-55, ale protože je mám 2 roky a už lecos zažila, namontoval jsem raději nová GWS PICO STD. To byla ovšem velká chyba. Model nebylo možno vytrimovat. Pokaždé se lehce nakláněl na jinou stranu. Příčinou byla velká vůle ve zmíněných servech. Select II má mohutná křidélka takřka po celé délce křídla, tudíž i velmi malá nepřesnost při návratu do neutrální polohy se projeví. Bohužel jsem nikdy neposuzoval serva podle toho jakou mají vůli, takže jsem nyní majitelem serv, které v tomto ohledu moc kvalitní nejsou. Zkoušel jsem další serva, která mám. Lepší je GWS NARO STD. Serva DYMOND D-5.4 mají sice malou vůli, ale velmi nerovnoměrný chod patrně způsobený použitím velmi špatného potenciometru. Nejlépe dopadli HITEC HS-55 a HS-81. Nejhorší v tomoto ohledu je servo MS COMPOSIT MS-022. Je to samozřejmě otázka použití, pokud bude páka na řízené ploše delší než na servu, vůle se tolik neprojeví. Použijeme-li zmíněná serva na EPPčkovém "vozembouchu", který můžeme trimovat po každém horším přistání, nemusíme se popsané vlastnosti serv vůbec bát.

Select II létá výborně, nastavení klapek umožňuje rozličné letové režimy. Klapky nahoru 0 až 3 mm - rychlý let s dobrou pronikavostí proti větru. Klapky dolu 3 až 6 mm - házedlo nádherně klouže s minimálním opadání, ještě větší výchylky ( až 20 mm ) jsem vyzkoušel při letu po větru nebo při přistání. Při vhodné diferenciaci křidélek směrovka opravdu nechybí, měly by být větší výchylky nahoru než dolu, zatím mám poměr asi 3:1 ale ještě jej asi zvětším. Musím si zvyknout na chování modelu - při odtržení proudnic má tendenci ochotně padat po křídle, zatím se osvědčilo snížit výchylku výškového kormidla a raději pracovat s klapkama. Na FX-18 jsem si jejich ovládání nastavil na knipl motoru a až přestanu nechtěně do nich "hrabat" při ovládání křidélek, tak to nebude mít chybu.

Kruhový hod je v mém podání zatím velmi špatný. Délka letu je srovnatelná s délkou letu se Zipem, díky tomu, že Select II má lepší klouzavost, ale při hodu jej ani zdaleka nedostanu do takové výšky jako Zipa. Příčin je několik. V první řadě rozhodně styl. Co šlo bez problémů se Zipem, který má rozpětí 1 m a váží polovinu co hmotní Select II, už prostě nefunguje. Při hodu modelem o rozpětí 1,5 m je velmi důležité místo, kde startuji. Neposekaná louka se vzrostlou trávou opravdu není ideální, stejně tak je nevýhodný i sklon louky. I když mám ruku až nepřilorozeně zvednutou, stejně při počáteční fázi hodu "vleču" konec křídla trávou. V těchto podmínkách se nelze dostat "do rytmu", nicméně jinak je prostředí vyhovující, takže přístě pojedu létat s kosou (15.5.2005).

To prostě muselo přijít, po přistáních na "oštěp" se většinou Select II spořádaně zabodne a nic se mu nestane, ale tentokrát si řekl - a dost. Zlomil se trup přesně pod odtokovou hranou křídla. Opravit to šlo dobře, nevypadá to pěkně, ale drží to výborně. Nejdříve jsem trup slepil vteřinovým lepidlem do správné polohy, spoj a okolí jsem pečlivě přebrousil až na původní laminát a potom jsem to opatlal epoxydem a tkaninou 30g/m2. Dále jsem snížil váhu modelu o 45g tak, že jsem odlehčil zadní plochy a prodloužil předek, díky tomu jsem dobře vyvážil i při použití lehčích akumulátorů. To se velmi příznivě projevilo na letových vlastnostech především při přetažení, kterých se bohužel zatím dopouštím často. Nechci to zakřiknout - začínám si létání docela užívat ... (2.6.2005)
15.5.2005



 Zip
Na Zipa budu rád vzpomínat. Původně jsem jej koupil s tím, že přimontuji malý pylon s motorem z CD mechaniky, ale nakonec jsem to nezrealizoval. O házedlu jsem se dověděl při diskuzi s modeláři na letišti a další potřebné informace jsou na těchto stránkách. Až na délku trupu (zkrátil jsem ho o 4 cm) jsem dodržel návod k sestavení modelu. I když jsem se setkal s názory, že je lépe nahradit gumu k připevnění křídla dvěma plastovými šrouby, neučinil jsem tak, vzhledem ke svým "pilotním schopnostem". Po více než jednoleté zkušenosti se Zipem, se mně tento způsob uchycení křídla velmi osvědčil. Nutno říct, že při prudkých hodech s otočkou se křídlo vychýlí ze své polohy o několik milimetrů - po 3 až 5 pokusech je nutné křídlo srovnat zpět do původní polohy.

Po dlouhé době, po mnoha pokusech jsem došel k docela zajímavému zjištění, že právě to časté vychýlení polohy křídla vůči trupu ukazuje na špatný styl kruhového hodu. Jakkoliv prudké trhnutí s modelem v závěrečné "vypouštěcí" fázi hodu, nemá dle mého názoru příznivý učinek na dosaženou výšku hodu. I když se dá Zip bez problémů startovat pouze z půlobratu, používám celou otočku o 360 stupňů. Nestojím k místu kam mázím hodel zády a mám čas ho ustálit ve fázích otočky. Předesílám, že jsem v době kdy jsem se Zipem začínal, neviděl styl jakým se má model házet. Poprvé jsem viděl pana Hořejšího na letišti AMG Mýto na akci nazvané Mini Slow fly Cup 2004, ovšem v té době jsem měl již kruhový hod zažitý. V první fázi otočky se snažím model dostat do letové polohy ze svislé, ve které je na začátku držen za kolík. Po absolvování půlotočky by měl být model křídlem ve vodorovné poloze s čumákem mírně skloněným k zemi. V další fázi otočky by mělo dojít ke změně sklonu směrem vzhůru a dále následuje ta nejdůležitější fáze hodu, což je vypuštění z držení prstů. Model by měl dále pokračovat vzhůru pomyslnou tečnou kružnice opsaného kruhu v místě, kde jsme jej drželi při začátku otočky. Ruka, ve které je model držen by měla být vždy natažena a model by měl být opravdu pouze vypuštěn. Je potřeba se vyvarovat škubutí a prudkých pohybů, při kterých může dojít až k poškození házedla. Právě snaha udělit modelu energii a rychlost v té poslední fázi hodu vede k tomu nešťastnému škubnutí. Vybroušení stylu je nepochybně otázkou cviku a dobrého souladu s konkrétním házedlem.

Pěkně je vidět styl kruhového hodu na konci této stránky v odstavci "More videos". Velice zajímavý je také způsob snímání kamerou. Místo zvuku je nahráván signál z vysílače a později je pomocí popsaného postupu a programu zpracován tak, že na jednotlivých natočených sekvencích je graficky znázorněno, jak pilot "páčkuje" v průběhu celého letu - poučné. Za zmíňku stojí, že autor těchto internetových stránek používá model Select pana Svobody - LS Model. Neodolal jsem a v současné době dokončuji SELECT II.

I když Zip vydrží hodně tvrdá přistání a prudké starty, jeho neslabším místem je v mém případě balsový trup, který jsem již přelomil nesčetněkrát. Mohu doporučit nahradit jej uhlíkovou trubkou. Sám jsem ji sice koupil, ale jsem velmi líný a stále opravuji původní trup ... . Dále je vhodné vystužit směrovku, alespoň tu spodní část. Poškozený potah křídla opravuji izolepou "Scotch" a napínám horkovzdušnou pistolí. Zip má už nalétano hodně hodin, ale stále ho udržuji v dobré kondici.

Pro létání je vhodná i malá louka nejlépe se sklonem na jih. Za ideálních podmínek lze dosáhnout i minutových letů. Pro delší polétání je nutný svah, nemusí být s velkým převýšením. Objevil jsem návoz u zatopeného lomu - pěkné místo, až na ty neuvěřitelně houževnaté a husté keře s ostrými trny. Zip není svahový kluzák, je proto nutné létat ve vhodných podmínkách při slabším větru, přeci jen chybí ovládání křidélky a rozsah rychlostí také není veliký. Většina modelářů nad házedly neoprávněně ohrnuje nos, než jsem to zkusil, taky jsem si říkal, že na tom nic není. Pocit, kdy vlastní silou dostanu Zipa do vzduchu a ještě ho tam nějakou tu minutku udržím, je opravdu pěkný.
10.5.2005



 Krtek
Jméno se vymýšlelo dobře, měl zakrátko čumák od hlíny, takže to musí být Krtek. Chtěl jsem si postavit hodného motorové větroně abych se s ním naučil. Koupil jsem laminátový trup, udělal asi 160 cm dlouhé křídlo s profilem SD7037 zadní plochy do "V". Jako pohonou jednotku jsem použil malý střídavý motorek z CD-ROM mechaniky, zpočátku jsem jej pouze přepoji z "hvězdy" na "trojúhelník", ale nestačilo to - letadlo se jen tak se ploužilo ve stejné výšce. Převinul jsem ho, odebíral s použitou "sklopkou" asi 6 A - to zase bylo moc pro akumulátory N-270AA. Snížil jsem počet článků na 5 a použil NiCd typu N-500AR. V této konfiguraci to sice není žádná raketa, ale stoupá a dá se s ním pěkně polétat.
Stavět model jen tak "podle oka" není ideální - měl jsem štěstí, letá to. Snažil jsem se využít poznatků z Internetu, ale našel jsem často velmi zavádějící informace. Stříďáček z CD-ROM mechaniky stačí i na takového "menšího" větroně, pokud neváží půl kila. Krtek má kolem 370 g. Nutno říct, že s tímto pohonem to není zrovna žákovský model - chyby se špatně napravují, byla by lepší rezerva ve výkonu. Ale zvykám si. Nechtěné a předčasné návraty na zem, snáší Krtek překvapivě dobře. "Gumové" uchycení křídla a připevnění motorku je k nezaplacení. Na jedné z fotek je vidět zatím největší poškození. Je jím ulomení konce křídla, ke kterému došlo při pádu letadla asi z 50 m. Ulomila se jedna ocasní plocha, kterou jsem "načal" při předchozím pádu, ale se slovy "to ještě vydrží" jsem chtěl létat dál ... Pokud bych stavěl Krtka podruhé, zvětšil bych vzepětí křídla a "negativy" na obou částech zalomení křídla ( nyní je asi 3 mm ).
19.8.2003



 PIPER
Po mnoha letech jsem se vrátil k zajímavému koníčku - modely letadel. Z mého pohledu asi největší změnu prodělalo RC vybavení. Stál jsem před rozhodnutím čím začít. Investovat nemalé peníze a potom konstatovat, že mně to vlastně už nebaví, tomu jsem se chtěl vyhnout. Zvažoval jsem koupi hotového modelu a kompletního RC. Nakonec jsem koupil "hračku" - polystyrenového PIPERa. Čínský model stačilo sestavit, vložit akumulátory a jít létat. Dodržel jsem návod, ale tak to nelétalo. Těžistě bylo moc vzadu - posunul ( natlačil ) jsem akumulátory až k motoru. Dále jsem zlepšil pohyb táhel, protože fungovala těžce se skřípáním v trupu, na vině byl také velmi tuhý pohyb obou kormidel. Proříznul jsem na několika místech prolis, který slouží jako závěs výškovky i směrovky. Nebyla to dobrá úprava, protože odlehčením serv se začacala projevovat jejich "divná" vlastnost - nepravidelný, "nervózní" pohyb se zpětným cukáním. Nalepením izolepy na oba závěsy problém částečně zmizel. Po kontrole těžistě Piper létal docela dobře. Po několika hodinách strávených za simulátorem jsem přistoupil k vlastnímu létání lehce a bez obav. Po několik prvních "čumákovkách", kdy jsem spotřeboval obě dodané vrtule, bylo jasné, že to nebude tak jednoduché. Dále po jednom z kousků z mé akrobatické dílničky, kdy model vzpažil půlku křídla, bylo co opravovat. Na druhé fotce zleva jsou patrné změny na letadle, křídla jsem vystužil 1 mm balzou, vrtule "Gunther" a ošklivý vývod konektoru akumulátor - regulátor. Novou vrtuli jsem musel lehce zmenšit, protože motor neuměrně zatěžoval akumulátor - značně se zkrátila doba letu. Později jsem ji nahradil oranžovou vrtulí GWS.

Oproti očekávání model nebyl až zas tak pomalý a hodný. Dalo se s ním létat ve slabším větru a dostat ho do spirály zakončené "čumákovkou" nebyl žádný problém. Naštěstí je ( spíš byl ) Piper relativně odolný, vydržel hodně tvrdých přistání do vysoké trávy.

Nechtěl jsem sice na úpravách strávit moc času, ale přesto jsem jich několik udělal. Třetí kanál vysílače, ovládaný páčkovým přepínačem je proporcionální. Stačí nahradit tento přepínač proměným odporem ( potenciometrem ) rozsahu 100 - 150 K ohmů. Není to optimální, ale neměl jsem chuť zkoumat zapojení na desce a dát tam správně zapojený potenciometr. Rozsah plynulé regulace otáček lze nastavit na spodní straně regulátoru miniaturním trimrem. Po tomto zásahu bylo nutné dodatečně odrušit motor.

Koupě modelu jsem nelitoval, není to sice na "seriózní" létání, ale je to dobrý začátek. Počítal jsem s tím, že v nejhorším zůstane RC vybavení. Splnilo se, FM souprava na 56 k v pásmu 40 MHz, miniaturní přijímač, regulátor asi do 8 A, nekvalitní mini serva( musí být optimálně zatíženy, jinak "přebíhají, kmitají" ), akumulátor a motor - výkonem podobný "280", ale menší, .
24.5.2003